kosmetika

kosmetika (34) krása (21) přírodní kosmetika (9) balea (8) dekorativní kosmetika (8) životní styl (8) essence (7) drzá mamina (6) parfémy (5) zdraví (4) zábava (4) hubnutí (3) nioxin (3) padání vlasů (3) péče o vlasy (3) vlasy (3) arganový olej (2) atopický ekzém (2) avon (2) chanel (2) dermacol (2) guerlain (2) hydratační (2) hádky (2) jak vybrat (2) jaro (2) kokos (2) kondicioner (2) krém (2) krém na ruce (2) masáže (2) muž (2) móda (2) oční stíny (2) parfém (2) peeling (2) rtěnka (2) saloos (2) tělové mléko (2) tělový krém (2) tělový olej (2) vztahy (2) šampon (2) žena (2) 100% olej (1) 50+ (1) Get Big Lashes (1) Triple Black (1) alkohol (1) antiperspirant (1) aroma ritual (1) aromalampa (1) auromére (1) babylove mama (1) balzám na rty (1) banán (1) beauty keratin (1) bio olej (1) bioderma (1) boj (1) byliny (1) cena (1) cookies cream (1) cukrová třtina (1) deodorant (1) dior (1) dlouhotrvající rtěnka (1) dlouhotrvající tužka (1) domácnost (1) dtangler (1) e-shopy (1) edp (1) edt (1) eveline (1) fialky (1) fluid (1) fíky (1) garden of eden (1) garnier (1) gucci (1) hubneme (1) hydratace (1) imperial (1) insolence edt (1) italský chrtík (1) jablečný ocet (1) jahody (1) jak bydlet se ženou (1) jarní únava (1) joico (1) kabelky (1) kiwi (1) kocovina (1) krepatění vlasů (1) krém proti vráskám (1) květ bavlníku (1) květiny (1) lenost (1) levandule (1) limeta (1) limetka (1) limitovaná edice (1) makeup (1) malina (1) mandle (1) maska (1) mastná pleť. (1) masážní krém (1) matující (1) max photoderm (1) med (1) mořská sůl (1) mučenka (1) máta (1) natural beauty (1) nude (1) oil repair (1) olej (1) olej z Maroka (1) olivový olej (1) omlazující krém (1) orchidej (1) originální (1) padání vlasů. (1) padělky (1) parfumerie (1) parfémová voda (1) pleva (1) pleťový olej (1) použití (1) proti bílým skvrnám na oblečení (1) pudr (1) pure fiji (1) páv (1) přírodní (1) rady (1) recepty (1) regenerace (1) repairing care (1) rexona invisible (1) ricinový olej (1) romantic (1) rossmann (1) ruce (1) růže (1) skladování (1) složení (1) složky (1) smažený sýr (1) smíšená pleť (1) soužití (1) sprchový gel (1) strie (1) suchá pleť (1) svíčky (1) světlá pleť (1) tahání vlasů (1) tangle teezer (1) tipy (1) toaletní voda (1) trvanlivost (1) tukozroutska polevka (1) typy (1) tónovací krém (1) tělový peeling (1) třešeň (1) ultra colour absolute (1) vendula london (1) vlasová péče (1) vlasový kartáč (1) vlnité vlasy (1) voděodolná řasenka (1) vosky (1) vrásky (1) vůně (1) vůně. (1) wear berries (1) wellness beauty (1) yankee candle (1) yves rocher (1) zdravý životní styl (1) zubní pasta (1) zubní péče (1) zářivé vlasy (1) úklid (1) červené vlasy (1) čokoláda (1) štětec (1)

úterý 28. února 2017

Rádoby prolog?

Nejsložitější na celé proceduře je prostě začít. Je hodně důvodů, proč ne!!

  1. mám dítě, mám hodně práce
  2. mám hodně práce, takže mám hodně práce
  3. i když nemám hodně práce s dítětem a prací, stejně mám hodně práce
  4. i když nemám dítě ani práci, stejně mám hodně práce...


A hele překvápko, vždycky je toho hodně, hodně nervů s něčím nebo někým, hodně věcí, co člověk musí udělat... a sakra další překvápko, sakra, to je život, jo, holt tak to je, nikdy nenastane ideální situace, nikdy nebude ideální stav, a bohužel... nikdo to za nás neudělá, tak jdem do toho? 
(nebojte, to foto, co je v úvodu příspěvku není moje, ale chtěly bychom to takhle, ne? :D )

V příštích příspěvcích vás dovedu od toho, co jsem byla, k tomu, co jsem, no modeling fotit ještě nemůžu, ale nějaká kilča dolů šla, a věřím, že půjdou i vám :)

čtvrtek 1. prosince 2016

PRO HUBNOUCÍ MAMINY


Dobře, tak ten můj minulý příspěvek vám asi napověděl, vykašlala jsem se na psaní příspěvků a blogů a všech mých mouder a místo toho jsem se sobecky zaměřila na sebe.

Jo, myslím, že člověk to občas potřebuje, i když mě k tomu právě vtipně vedl můj poslední příspěvek zde, a to ten o focení. Fotky sice byly pěkné, ale já se na nich nerada viděla. Ano, mohla jsem si objednat lepšího fotografa, použít photoshop nebo jiné věci, ale sakra proč bych to dělala. Našla jsem novou výzvu, a vlastně druhou největší v mém životě – první je určitě můj malý Lukášek, toho nic nezdolá :D

Chtěla jsem dál být vaše drzá zrzka, drzá mamina, ale chtěla jsem se u toho ráda dívat na moje fotky a nebát se projít kolem zrcadla. Pořád jsem to vše sázela na tu „super“ výmluvu... to je po porodu, ženský po porodu prostě nemůžou vypadat super, to je holt život.

Prd... tohle jsou kecy, kterými se konejší lenoši, takže jednoho dne jsem se koukala do zrcadla nebo na fotky nebo nevím, kde jsem se to viděla, to už je fuk. Ale řekla jsem si „DOST“ takhle prostě ne.

A právě tím, že si řeknete NE... CHCI SE ZMĚNIT A CHCI SE SOBĚ LÍBIT! Tím tenhle „boj“ začíná. Boj píši v úvozovkách, protože to není nic strašného, naopak je to jedna z těch nejkrásnějších fází života, co si zatím pamatuji, fáze toho, že jsem začala mít ráda sebe, svoje tělo, a vlastně i svůj život.

Může to znít trochu zvláštně, ale vemte si to, jste pozitivnější, když sedíte u televize a stěžujete si na to, jak je vše na prd, nebo když vypnete televizi a makáte na tom, abyste vy právě na prd nebyli?

A co teprv potom, když pak zapnete televizi a smějete se jí, jak jsou tam všichi na prd a vy jste pár levelů nad nimi?

To už je trochu zvláštní přirovnání, ale další „záložkou“ co přidávám do drzé maminy jsou prostě rady pro jiné maminy, jak hodit svoje špeky za hlavu (doslova) a začít si užívat života.

Povím vám, co jsem zkusila, samozřejmě to, co vás zajímá – co zabralo, a pak vás pobavím tím, co nezabralo...

Tohle téma zařazuji hrozně ráda, a doufám, že hodně maminkám pomůže, protože vím, jak jsem byla zoufalá ze začátku a tápala a vím, že každá rada v začátcích je drahá :)




DRZÁ ZRZKA JE ZPĚT


Návrat drzé zrzky, teď už i akční a o pár kilo lehčí maminy

Je to už hodně dlouhá doba, kdy jsem napsala poslední článek.


Mohla bych psát hloupé výmluvy tipu, že nebyl čas, nálada, dítě nespí a tak podobně, ale to jsou všechno jen kecy.

Vrhla jsem se na jinou věc, potřebovala jsem si srovnat samu sebe, jak psychicky, tak i fyzicky.
Proto se vám hlásím zpět, o patnáct kilo lehčí a s lepší náladou.


Co mě přimělo k návratu do hry?

Četla jsem článek, co sdílela moje známá, jmenovalo se to „Miluju tě zlatíčko, ale zrovna teďka vůbec..“ je to výlev nějaké maminy, která se asi taky snaží ventilovat podobně jako já. Normálně mě tyto články nechávají chladnou, ale dala jsem si tu práci a její slohovku přečetla. Stěžuje si tam, krom jiného, jak s příchodem dítěte nemůže nosit bílé halenky, mít sex s maželem a brečí při pohledu do zrcadla.
Je mi jí líto? Ne! Jaké si to kdo uděláme, takové to máme, tak holt funguje život. O jejím lítostivém vzdychání na konci „nejsem dobrá máma, promin mi to“ se raději ani nebudu vyjadřovat, protože každému musí být jasné jak takové psycho výlevy fungují na dítě.

Kdyby někoho zajímalo, co bych ji poradila, tak to není tak složitý hlavolam, složitější není ani křižovka v letáku ze supermarketu.

Chceš nosit bílé halenky? Tak si je vem na sebe do práce, něměj psa s černou srstí a nebo měj kvalitní pračku.

Chceš mít sex s manželem? Tak ho měj, je to věc, co lidi prostě provozují od pradávna, a vždy si s tím poradili.

Nechceš brečet před zrcadlem? Tak nestůj před zrcadlem a nebreč, raději ten čas věnuj cvičení nebo nějaké konstruktivní aktivitě (ano, nabízí se i verze ROZBIJ ZRCADLO) :D

Tak, a teď jsem asi někoho naštvala a hodně toho pomluvila. Jinak jsem ani jako Drzá zrzka - mamina asi začít nemohla.

A teď hádejte, jaká bude nová a vylepšená náplň mých stránek?

Už brzy .. to je takové to napětí jako v reklamě .. a bubny do toho ...
Napovím jen tím, že pokud se chystáte rozbít zrcadlo a brečet v koutě, nedělejte to :)

Vaše Drzá zrzka

neděle 6. září 2015

Jak jsme se drzym chrtem a miminem byli fotit neboli drzá mamina znovu.

Bylo to už pár dní, co jsem si vymyslela, že by se stálo za to s celou mojí bandou vyfotit. Nějak mě to popadlo, chytla jsem se toho a nakonec jsem došla k názoru, že by to bylo i hezké překvápko, mít pěknou fotku pro manžela do práce, když už celou naši drzou rodinu živí.

Vyvěsila jsem prosbu na jednu stránku na Facebooku, kde se zdržují další, více nebo méně, drzé maminky, s tím, že bych chtěla fotky. Ale ne takové ty profesionální za několik tisíc, kde se fotí vaše noha a dítěte noha. Dále vaše bota a dítěte bota a hřeb večera je to, že dítě, samozřejmě ideálně holčičku, navlíknou do asi padesáti šatiček s různými pozadími – teď nemyslím zadek – a to je to velké umění. Tyhle fotky mě nebaví a nudí, mají je všichni, a všechny jsou skoro stejné. Samozřejmě ta, s vaším děťátkem, je ta nejkrásnější, ale jinak, přiznejme si to, není to nic moc kreativita a když už vidíte desáté mimino válející se obalené nějakými chloupky nebo s růžovou korunkou, je to fakt moc.

Tímto si dovolím odbočku, protože jsem si všimla stejného trendu u profesionálních fotografů a těhotných žen. Asi je to pravidlem, ale musí být foto s botičkami na břiše, to dá rozum, že co nejmenší velikosti. Pak nesmí chybět manželovy či partnerovy ruce na břiše a to hlavní, odhalený pupek s velkým množstvím strií na závěr. Tímto nechci nikoho urážet, můj břich byl taky velký a strií jsem si odnesla nepočítaně, ale že bych si je potřebovala fotit? Na to jsem asi málo drzá. 


No, zase jsem hrozně odbočila a musím se vrátit k tématu a trochu to zkrátit. Ozvala se mi velmi milá paní, shodou okolností také s pejskem a se zdravým rozumem. Sice sraz byl trochu na rychlo, takže jsem si na focení nejen zapomněla rtěnku a Lukáškovy botičky, ale také jsme všichni dorazili do vojenského areálu značně bahnití a udýchaní, ale to vem čert. Naše rozcuchy jsem taky pustila z hlavy. Fotili jsme, jak to jen šlo, jen tak, jako by se nic nedělo, žádná instalace, převlékání a focení nožiček a bot, bylo to prostě jako fajn procházka. Focení bylo příjemné, a shodou okolností i se spadlými listy tak trochu listopadové, jako měsíc, ve kterém je můj mrňous narozen. Tímto chci ještě jednou poděkovat naší fotografce, i když ne profesionálce, ale velmi milé mamince, která ještě ke všemu své dítě nosí, ne jen vozí v kočárku, proto má mé další sympatie.



A co z toho vyplývá? Nemusíte mít velké peníze, kila make-upu a tisíce převleků, abyste sobě a svým blízkým udělali radost hezkými fotkami. Stačí mít nadšení, tlačit kočárek bahnem do lesa a najít někoho milého s kvalitním funkčním foťákem a nic víc nepotřebujete. Takže maminky, pokud nejste v balíku, neplačte, hezká radost se dá udělat i z ničeho nic, během hodinky s miminem, co má poškrábanej obličej a s matkou, co má vyvrknutej kotník... jo a samozřejmě abych nezapomněla i se psem, co chvíli nepostojí, takže ho na foto ani neodchytíte.

Díky paní fotografce už nebudu pět, aby se nečervenala, jméno psát samozřejmě nebudu, ale s fotkami jsem nad míru spokojená, nejen já, ale celá naše rodina.

A jak jste se vy kdy fotili, jak to šlo a jak to dopadlo?

P.S. Fota jsou, to se rozumí, u celého tohoto příspěvku :)

¨


středa 2. září 2015

Voňavé žně s šamponem Timotei


Nedávno jsem hlídala mamče barák, no nebyla to žádná slast s malým uječeným miminem a akčním psem na krku. Všude spousta krámů, po kterých oba šli s jejich úžasnou svéhlavostí... no a abych to neprotahovala, hlídací krize vygradovala tím, že Lukášek vzal plínu a praštil s ní o zeď tak vychytaně, že ty počůrané kuličky vevnitř se rozsypaly všude okolo a nalepily snad i na strop. Ale o tom někdy příště. V této situaci jsem samozřejmě potřebovala alespoň po večerech relax, který mi zaručovala velká pohodlná vana a tudíž krásně voňavá koupel (samozřejmě ideálně i s vínem). 

Ale to jsem trochu odběhla od tématu. Abychom si trochu odpočinuli od drzé maminy a drzého mimina, mám pro vás dnes recenzi na ten nejvoňavější šampon na vlasy na světě, který mě vždy po náročném dni maximálně potěšil. Dokonce na tolik, že jsem si ho nutně musela koupit i domů.

Jedná se o šampon a kondicionér Timotei Jericho Rose určený pro suché a zničené vlasy. No, nemám sice ani jedno, ale prostě kvůli té vůni jsem si to koupit musela.

Jak už jsem psala na začátku, výrobky jsem si pořídila vlastně jen tak hloupě kvůli vůni. Ale jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že mají i další funkce krom toho, že lahodí nosu a pění na hlavě.

Oba výrobky mají hezkou konzistenci, nikam nestékají a i na umytí dlouhých vlasů jich stačí maličko. Šampon má objem 400 ml, kondicionér 200 ml a myslím, že mi vydrží opravdu dlouho. Po použití jsou vlasy opravdu vyživené, zacelily se i rozlámané konečky a teď moc nevím, jak to popsat, ale vlasy jsou takové jemné, příjemné, hladké, jednoduše krásné nejen na oko, ale i na omak. Další bonus je ta nádherná vůně která, a teď opravdu nekecám, vydrží ve vlasech celé dva dny. Ostatní šampony, co jsem měla, byly cítit maximálně do večera než jsem šla spát. I po použití parfému jsem stejně náznak Jericho Rose cítila.

Abych to nějak uzavřela, pokud vedete také uspěchaný život, ze kterého vám jde hlava kolem a máte rádi příjemné vůně, plus vaším koníčkem je dělání si radosti kosmetickými maličkostmi, tak vám tyto výrobky nesmí chybět ve sprchovém koutu případně na okraji vany. Cena je rozumná, přesně si ji už nepamatuji, ale u šamponu i kondicionéru se pohybovala okolo 70 Kč.

úterý 1. září 2015

Drzá mamina: A když jste jiná než ty ostatní maminy...


Tento článek bych chtěla věnovat všem maminkám, co se v dnešním světě novodobých matek neorientují. Přijdete si jiná? Přijdete si divná? Přijdete si úplně mimo mísu? Nepanikaříte, nervete si vlasy, nepadáte do mdlob a jen se těšíte na potomka (u kterého jste si tedy nechala říct, co to bude, i když je to nemoderní)? Tak čtěte, a kašlete na ty dámy, co jsou teď „in“, nechtějí vědět, a teď cituji „co to je“, nakupují vše, co jim přijde pod ruku nebo pod klávesnici a chroupou mrkev, aby to nějak vypadalo.

Ne, ujišťuji vás, oni jsou blázni a vy jste letadlo, to samozřejmě není pravda, nemáte motor, křídla a tak podobně, ale říká se to tak, a k téhle situaci to docela sedí.

A proč to tak sedí? Ostatní matky nakupují ve velkém věci, nové krámy pro děti v představě, že bez toho kolotoče nebo plyšáka na spaní ten novorozenec neusne. A koupit bazarového? To dítě to pozná a bude vás nenávidět! Ale vy víte, že je to kec, novorozence si donesete uřvaného a poblitého domů, a to jediné, co ho zajímá, je zdroj jídla, takže vy. Ok, jste to letadlo, co rozsévá stravu a lásku ve velkém tomu miminku, které jste si právě donesla domů, a vaše nažehlené baldachýny, růžová barva pro holčičku a plyšák v nadživotní velikosti medvěda, je mu úplně ukradený.

Každopádně smysl mého článku měl být původně úplně jiný, ale jak jsem se zažrala do těch těhotenských začátků, nemůžu si odpustit ještě pár „rad“ na víc. Vy jste ta maminka, co čeká to miminko, a ne žádná máma, co se nechá ovlivňovat ostatními. Všichni jsou hrozně chytří a radili by vám, co koupit, co a jak dělat, ale je to opravdu jen na vás. A teď opravdu vážně, je to jen vaše zodpovědnost, to malé stvoření, co bude s vámi vlastně po zbytek života. Tak přeci nenecháte začátky vašeho vztahu ovlivňovat nějakou drzou zrzkou, mimibazarem, emiminem nebo ostatními blbostmi.

Když jsem si Lukáška donesla domů, byl to zážitek na celý život, ale ne v tom, jaké jsou s tím pak starosti, jak pořád brečel, ječel a nenechal mě spát, ale v tom, že tu prostě najednou byl se mnou. Stačí se s tím jen smířit. Prostě jen vy nejste letadlo, ale to letadlo, co jde proti davu, jste vy i s tím prckem. A to je vlastně na tom tak úžasné. Žádné hračky, postýlky, plyšáci, kolotoče, drahé pleny, profesionální fotografie při narození, no prostě nic z toho není vůbec ale VŮBEC není důležité. Teď vy jste ta máma, a pro to mrně ta nejlepší. A když vy budete letadlo, tak ono (on, ona), taky!

Nebude to jen jeden nebo jedna z bezhlavého davu, bude to osobnost a po vás, takže to, je podle mě nejlepší, co můžete svému miminku k začátku dát, a to se nedá koupit, a ať si ostatní „blázni“ pořád myslí, že vy jste letadlo, a nakupují drahé krámy a růžové, případně modré peřinky, ale vy jste nad věcí, vy dokážete dát víc :) A co víc? Lásku a hlavně rozumný a chytrý přístup k životu, životní názory, zkušenosti a tak podobně, a co si budeme povídat, to opravdu ten velký medvěd za 900, co mimčo bude strašit nad postýlkou nenahradí.

Doufám, že alespoň několik nastávajících maminek si to přečte, a zažene tím svou depku a samozřejmě doufám, že i ženy, co mají už miminka, děti, školáky, i dospělé děti doma mi napíší svůj názor :)


A musím ještě dodat, že všem nastávajícím maminkám přeji spoustu pevných nervů, a hlavně zdravá a šťastná miminka! K miminkům se ještě vrátím, protože dnes jsem odbočila natolik od tématu, že to bude chtít ještě jeden příspěvek.


sobota 29. srpna 2015

Akta X? Ne, drzá mamina neviděla UFO, ale píše o něčem podobném.


Koukali jste někdy na Akta X? Nebo máte rádi (rády) horory a podobné blázniviny? Přijďte k nám domů a užijete si do sytosti. Lochnesská příšera, kterou tedy mimochodem naleznete na Wikipedii jako Lochnesskou nestvůru, Yeti, upíři, zombíci, ufoni, no co vás napadne, myslíte, že je to scifi? Že to v reálu nepotkáte a nepoznáte? Také jsem si říkala, že nic takového jen tak při procházce životem nepotkám, ale najednou... no držte se... potkala jsem dítě, co nikdy nespí, a to přímo u mě doma. A co s tím? No musím se samozřejmě s vámi o tento velmi zásadní zážitek podělit. Není to pro slabé nátury, takže děti odveďte do postýlek, domácím mazlíčkům zastřete zrak a jdeme na to.

Další díl drzé maminy je o tom, že mám dítě, co NIKDY nespí. Myslíte si, že vám miminko, předškolák, školák, puberťák, nebo třeba že i vy spí málo? Nic nemá na mého Lukáška. V nějaké chytré literatuře – rozuměj tím, co Lůca coby drzá mamina našla na netu a dlouho hledala něco, co by jí dalo za pravdu, – jsem se dočetla, že děti spí takto. Novorozenec spí až dvacet hodin denně, no to zní docela příjemně, ne? Koncem třetího měsíce prý deset hodin plus třikrát denně alespoň 1.5 hodiny (vše je to myšleno v součtu), a pokud v tomto poučování mohu pokračovat, prostě můj aktivista, kterému je devět měsíců, by měl teď spát dvakrát denně alespoň hodinku plus aspoň deset hodin v noci, ale to je u nás asi utopie. To samozřejmě ještě není na to, že bychom měli volat Muldera a Scullyovou :D To ještě není ta správná krize.

Na to, že děti mají spát i přes den, jsem kápla na netu, říkala jsem si, že to musí být nějaký omyl, ale opakovalo se to na několika stránkách a i pár doktorů potvrdilo, že je to holt potřeba. Tak asi jo, ale nevím, jestli si ti doktoři to malé stvoření, co mi běhá po bytě, tím teď nemyslím našeho italského chrtíka, náhodou nespletli se mnou. Moje dítě totiž nepotřebuje spát. A jak to vím tak jistě?

To, že moje dítě nespí přes den je velmi zřetelné, jsem s ním celý čas, a prostě nespí. Teda, zjistila jsem, že si dává „spací pauzy“, což znamená, že na dvě sekundy hodí hlavu k psovi do pelechu, na gauč nebo ideálně na roh stolu, to jsou asi ty mikropauzy, které nutně potřebuje. Ale prostě přes den spát nebude. Neřešila jsem to, drzá mamina toho vydrží hodně, tak co by nezmákla den s panem aktivistou bez vrásek (mám nový krém proti vráskám, to zas v příštím kosmetickém příspěvku).
Prostě abych se dostala k tomu, co by měl vyšetřovat Mulder, mimochodem David Duchovny je podle mě velmi sexy herec, kdyby nás přišel vyšetřovat, neměla bych nic proti, no prostě když už někdo, tak zrovna on by měl vědět, že moje dítě nespí. A ne jen, že nespí podle limitů, proč taky, každé dítě je jiné, ale on nespí vůbec.

Dnes dopoledne, když jsem šla venčit psa, tak se mi podařilo si zvrknout kotník, no přiznám se bez mučení, čučela jsem na facebook, kolik lidí čučelo na můj minulej článek a nějak jsem nespočítala schody. Takže ještě teď večer mručím bolestí nohy a nespím. Každopádně jsem se dozvěděla divnou věc, naše dítě nespí ani v noci. Uložím ho, dělá, že spí, ale jen čeká, až usneme, a jde si hrát, budou tři ráno a pořád si hraje a povídá v postýlce (umí jen ajajajajaj a něco jako ježiš, ale fakt nevím, kde to sebral), každopádně, to, co povídá, není důležité, jen to, že ani po celém dni nespí.

Myslím, že bych se měla začít bát, aby mi ho nesebral nějakej lovec od Coca Coly, Red Bulu nebo tak něco, aby zjistil, v čem to je. Tohle přeci nemůže být normální. Každý přeci někdy musí spát, nebo ne? Příkrmy vařím striktně doma, takže cukr a kofejn mi do nich nikdo za zády necpe. Takže co?

Pokud někdo máte nějakou radu na to, aby dítě, alespoň jednou za den alespoň na deset minut usnulo, sem s ním Ale rady babiček jako odvar z máku atd neberu. Tímto zdravím Akta X, a vyřešte to už!!!!! Prosím :D

středa 26. srpna 2015

Drzá mamina podruhé: Drzej fotr se učí a já jsem kráva.


Než začnu pořádně rozebírat příhody a postřehy drzé maminy, určitě by se slušelo prohodit pár slov i o drzém fotrovi, kterého mám doma. Přeci jen, chlapi jsou údajně pány tvorstva, tak by byl hřích se alespoň nezmínit.

Takže, doma mám drzého fotra, který je víc mateřský typ než já, s dítětem má svatou trpělivost a Lukášek – můj prcek – je jeho miláček. No samozřejmě jen do té doby, mež s ním zůstane sám doma, to totiž zjistí, že to dítě nemůže být jeho, protože on, jako pyšný otec, přeci tolik nezvrací (ani po několika vodkách), jeho mluva je také rozumnější (i po několika vodkách) a dokonce se umí i lépe pohybovat (i po několika vodkách). Každopádně se ani tak často nebudí... to s těma vodkama vynechám, po těch většinou spí až moc.

Takže když přeskočím několik příspěvků předem k věku, kdy fotr poprvé mrňouse hlídal, tak i sám musí uznat, že to byl pro něj šok. Nejen proto, že to dítě nebylo pořád tak vysmáté, jak viděl v tu chvíli po práci než šel malý spinkat, ale taky co je s takovým uzlíčkem, teď už hyperaktivistou, za starosti a jakou pozornost vyžaduje.

No tak k věci...
Po dlouhém šestinedělí jsem se těšila, až konečně někam vyrazím, dokonce, jelikož v té době jsem ještě kojila, musela jsem se donutit použít tu věc, zvanou odsávačka. No, řeknu to na rovinu, připadala jsem si jak kráva. V té chvíli, co jsem ten blázinec použila, jsem si říkala, že už nikdy nebudu pít mléko od kraviček, protože jestli je to pro ně takový psycho, jako pro mě, tak teda potěš koště. No, zmákla jsem to (po tom, co jsem vypila asi sto litrů vody a čtyři hodiny se nahřívala ve sprše, zasloužilé matky vědí), malý měl co jíst, tak jsem z vesela mohla vyrazit. Samozřejmě ne jako za mlada, do tří hodin (slovy tři hodiny, ne do tří do rána!) jsem musela být zpátky, ale už ta cesta autobusem, kdy jsem nemusela houpat naštvané mimino, pro mě bylo něco jako nebe. Taky jsem se nezapomněla náležitě zmalovat, jako, že oční linka nad pusou a tak podobně, protože za dobu mateřské zblblosti doma jsem i zapomněla, jak se používá řasenka a jestli rtěnka je na vlasy nebo slouží jako náušnice.

Problém na sebe samozřejmě nenechal dlouho čekat, pár minut po příjezdu do města mi volá muž, že malý prostě to mléko pít nebude, že už to do něj cpe dobu, ale on ho nechce. Nespoléhala jsem na to, že se tomu ubrečenému uzlíčku, co ještě prd vidí a vnímá, po mně stýzká, i když v té chvíli by mě to potěšilo, ale hledala jsem další důvody.

Dal jsi mu to do správné lahve? Docela hloupá otázka, lahev jsme měli jen jednu, tu, kterou jsem pro ten případ, že budu moci utéct ven, důkladně ozkoušela a malého velice zaujala a pil z ní, tak to nenaznačovalo zásadní probém. Odpověď zněla ANO, pokud tedy nepije z nějakého zvlášního hrníčku s kytičkami, což byla narážka na mě, protože když něco piju, a jsou na tom kytičky, chutná to mnohem lépe. Druhá otázka zněla, zda má opravdu hlad. Řev v pozadí mi prozradil, že tuto otázku opravdu pokládám velmi zbytečně. V té chvíli jsem se ocitla v úzkých, mateřský instinkt mi velel běžet domů rychlostí alespoň sto kílometrů v hodině, ale ta zašláplá věc ve mně, co má ráda společnost, mě nabádala vykašli se na to a nech ho v tom vykoupat. Tak jsem se chvíli odmlčela, ale v hlavě mi to pořád šrotovalo. Když jsem odcházela, mléko v lahvi jsem dala do ledničky. Řekla co s ním, a šla. Tak co může být špatně? 

No nakonec jsem se zasekla u té ledničky a hned jsem volala. A ohřál jsi mu to mlíko? Chvíle ticha... nooo a jak že má být teplý? No kydni si to na ruku a nějak rozumně, dál se mi odpovědi nedostalo, manžel zavěsil. Tak už jsem mohla jen uvažovat, jestli je to mléko tak horké, že vzplál nebo tak studené, že umrzl. No, bylo studené, takže náš mimiňák ho, kupodivu, odmítal. Tímto bych si dovolila poučení. Pokud vysvětlujete chlapovi co s dítětem, omezte se na cca 10 sekund. To je doba, co vnímá, zbytek si přehrává v hlavě svoji oblíbenou hru nebo písničku případně pokud spolu nejste dlouho, přemýšlí, co večer provedete. Mléko z ledničky samozřejmě neohřál, ale doteď se brání tím, že problém byl v ohřívačce. Tak co na to říct, jsem tak drzá mamina, že jsem nejela domů to zkontrolovat, nechala jsem chlapy, at se s tím poperou, dítě i manžel přežili, a tak to má být. A jak drzej fotr a přebalování a další mateřské povinnosti? To zase někdy příště, ať vás moc nenamlsám.

Vy, co máte děti, nechali jste je i v útlém věku někdy s manželem či přítelem o samotě? A jak to dopadlo? Přiznám se, že mám ještě spoustu pěkných historek, ale ráda bych si přečetla i další od vás.

Jak jsem ztratila peněženku neboli objev značky Santoro London.

Vzhledem k tomu, že už pro vás mám připravený další příspěvek drzé maminy, ale nechce se mi ho sem dávat hned po tom prvním, tak se musím pochlubit, co jsem si zase koupila. 

Bohužel se mi nějakým záhadným způsobem podařilo ztratit peněženku se všemi doklady i kartami, takže co mě zajímalo jako první? Zablokovat karty? Zařídit si nové doklady? Ne, jako první jsem začala řešit, jakou pěknou novou peněženku si koupím, až když mi došlo, že bez karty ji asi přes internet nezaplatím(jo, šlo by to internet bankingem, ale to bych na ní čekala rok), a že ta dobírka, co byla druhá volba taky neklapne, když nemám jak z karty vybrat (no jo, vymatlanost na mateřské boduje), tak jsem tedy kartu blokla a šla zařídit nové doklady. 
 
Říkala jsem si, že mi to vlastně bodne, stejně jsem potřebovala nové doklady s novým bydlištěm, ale chyba lávky, pro to, abych si zařídila občanku s novým bydlištěm, jsem si po dvou hodinách čekání na úřadě s panem uřvancem (tím myslím mého prcka, ano ten výraz jsem musela použít, abyste si vzpomněli na tu prcinu minule). No prostě jsem si musela nechat udělat novou občanku na starou adresu, abych si ji za tři týdny vyzvedla, zaplatila ji, nechala přestřihnout a nechala si udělat občanku novou se správným bydlištěm. Viva byrokracie! No vem to čert, stejně ta stará peněženka se válí někde doma, protože mi ji malej někam schoval (soudím dle toho, že jsem našla okousané karty z DM a podobně), ale už se mi ji prostě nechce hledat a hlavně nevím kde.


Po dlouhém váhání a zkoumání fleru (kde mimochodem peněženky opravdu nejsou za babku jak jsem čekala), jsem narazila na peněženku mého srdce, ano, cena není nic moc, ještě když jsem ji musela přiznat před manželem, vzhledem k tomu, že jsem ji musela zaplatit jeho kartou, ale co se dá dělat. Jedná se o peněženku od značky Santoro London, která by i vás mohla nalákat. Pokud dovolíte, zkopíruji sem info o značce, co koluje na internetu, ať víme, o co jde:

"Značka Santoro London již dávno dobyla svět a získala si nejen uznání znalců umění a designu, ale především si podmanila srdce mnoha žen! Kabelky, peněženky Gorjuss, tašky a kapesní zrcátka Santoro, ale i penály či notýsky poznáte už na první pohled. Mají naprosto jedinečný rukopis - Prostě Santoro. Něžné, romantické, křehké, mnohdy až pohádkové dívčí bytosti, které tvoří hlavní motiv, se nikdy, nikdy neokoukají.  A navíc, ačkoli jsou kabelky, tašky a peněženky skutečně výjimečné svými motivy, rozhodně to není na úkor kvality. Ta je prvotřídní ve všech směrech."



 

Jak už bylo psáno v promu značky, vyrábí kabelky, peněženky, zrcátka, futrály na brýle a všechny možné další serepetičky, co žena "nutně potřebuje" a při tom podle chlapa nepotřebuje.
Vzhledem k tomu, že mi vytoužená peněženka dnes dorazila, můžu ji zhodnotit. Provedení je opravdu povedené. Krásné barvy, kvalita výroby je vidět už jen pouhým okem, nikde nic není nakřivo, nikde se nic neodlupuje, no myslím, že budu spokojená. 

Abych to shrnula, pokud si potřebujete udělat radost, manželovi nebo partnerovi o tom moc neříkejte ale určitě se nechte inspirovat. Máte jistotu, že peněženku nebo kabelku jako vy nebude mít deset dalších žen okolo. A pokud si opravdu fandíte, že nic takového nepotřebujete, určitě je to alespoń pěkné na pohled :)

P. S. omlouvám se za roztěkanost obrázků, odkaz drzý maminy se mi už podařilo spravit, tak brzy zmáknu i tohle, holt mateřská vygumovanost.



pondělí 24. srpna 2015

Drzá mamina poprvé: Dupka ani prcina není nadávka


No, není to vůbec jednoduché, vracet se do hry po takové době, kdy nic nepíšete, podle okolí ani nic neděláte, jen se flákáte a užíváte si na zasloužené dovolené. Takže, ta dovolená by byla DOVOLENÁ, kdyby to byla dovolená, a to, čím jste si ji zasloužili byl ten sen, co uvádějí v reklamách na Pampers, ne Kraken, co vás chce zničit non stop spánkovou deprivací a protržením ušních bubínků. Takže rovnou začnu povídáním drzé maminy o tom, jak mateřství opravdu není ta pohádka, co si čtete v knížkách, vidíte ve filmech nebo to, jak slintáte nad tím rozomilým miminkem v obchoďáku.

Mateřství vlastně začíná už v těhotěnství s velmi složitým úkolem, a to naučit se novou mluvu. Myslíte, že se umíte normálně vyjadřovat, mluvíte šesti jazyky, domluvíte se i v Mongolsku a tím pádem, že vám všichni rozumí?  Ottův slovník naučný znáte z paměti? No, i kdybyste znali nazpaměť Wikkipedii jste mimo, ve slengu žen s dětmi se prostě nemůžete orientovat.

V prvopočátku jsem byla opravdu velmi a zdůrazním to zase velkými písmeny VELMI zmatená vyjadřováním ostatních maminek, myslím, že na to překladač neexistuje a troufnu si říct, že ani Jan Amos Komenský by s tím nic nesvedl, a někdo by na tom mohl pěkně vydělat. No posuďte sami. Pro přehlednost jsem si to dovolila rozdělit do několika bodů.

1.  U mamin s dětmi není JÁ, ale je to tak, že ONI se vykakali, vyčůrali, měli teplotu (to jsem si ještě říkala, že to teda zvládli všichni skvěle), ale když pak čtete, že "Tak jsme vyrostli o 5 cm" přijde vám docela zvláštní, že matka i dítě rostou stejně. Ne, to není tím mateřstvím, roste jen jeden z nich, a můžete si z křišťálové koule věštit kdo. Samozřejmě, že vazba matky s dítětem je nesporná věc, ale centimetry nenabírají nastejno, kila třeba jo, ale centimetry možná tak v pase.

2. Mluva matek je velmi složitá, kdybych nebyla líná, vytvořím slovník a věřím tomu, že si ho mnoho otců, babiček, dědečků i nastávajících matek koupí a já konečně budu v balíku. Slova jako mimísek, těhulka, jsi těhu nebo hu  (pozor, opravdu je v tom rozdíl, těhule už těhotná paní, HU je jen ta, co čeká na výsledek) nejsou neobvyklá, musíte se zorientovat, což při tom, že vše vidíte dvakrát i bez alkoholu, protože vše je MY, je opravdu masakr.

3. Když už tedy zvládnete fázi, že vše je MY a pochopíte sleng matek nastávajících, začíná to pravé peklo. Když si přečtete, a teď cituji "Moje dupka je hrozně veselá" tak si opravdu jen můžete domýšlet, o co vlastně jde. Někde jsem teda pochytila, že dupka je zadek, ale co může být tak veselého už jsem nepostřehla. Ale ta pravá krize přišla v bodě "Moje prcina je dnes unavená", to už jsem opravdu měla krizi a uvažovala, jestli nejsem na špatných stránkách. Napadlo mě vše možné ale až po nějaké době mi bylo vysvětleno, že PRCINA je vlastně holčička od PRCKA, takže to není sprosťárna, ale normální slovo, užívané v běžné maminkovské mluvě. Tak na to bacha!


A nic víc už vám dnes neprozradím, jen to, že nemám doma prcinu ale prcka, a že srandy si užijeme ještě kopec a naučný slovník bude ještě pokračovat. Takže se těšte na drzou zrzavou maminu, pracuji na novém vzhledu stránek a přísahám, že ten výraz prcina do vyhledávače nezadám, aby nám sem nelezli nezadaní svobodní, co nevědí co s roupama. A P.S. jestli vám nereaguje na stránkách odkaz drzý maminy tak už na tom makám, kdyžtak si mi stěžujte do komentářů, klidně i v mateřském názvosloví, já si to někde přeložím. A brzy se můžete těšit na mé další story drzé maminy.