Jak jsme se drzym chrtem a miminem byli fotit neboli drzá mamina znovu.

Bylo to už pár dní, co jsem si vymyslela, že by se stálo za to s celou mojí bandou vyfotit. Nějak mě to popadlo, chytla jsem se toho a nakonec jsem došla k názoru, že by to bylo i hezké překvápko, mít pěknou fotku pro manžela do práce, když už celou naši drzou rodinu živí.

Vyvěsila jsem prosbu na jednu stránku na Facebooku, kde se zdržují další, více nebo méně, drzé maminky, s tím, že bych chtěla fotky. Ale ne takové ty profesionální za několik tisíc, kde se fotí vaše noha a dítěte noha. Dále vaše bota a dítěte bota a hřeb večera je to, že dítě, samozřejmě ideálně holčičku, navlíknou do asi padesáti šatiček s různými pozadími – teď nemyslím zadek – a to je to velké umění. Tyhle fotky mě nebaví a nudí, mají je všichni, a všechny jsou skoro stejné. Samozřejmě ta, s vaším děťátkem, je ta nejkrásnější, ale jinak, přiznejme si to, není to nic moc kreativita a když už vidíte desáté mimino válející se obalené nějakými chloupky nebo s růžovou korunkou, je to fakt moc.

Tímto si dovolím odbočku, protože jsem si všimla stejného trendu u profesionálních fotografů a těhotných žen. Asi je to pravidlem, ale musí být foto s botičkami na břiše, to dá rozum, že co nejmenší velikosti. Pak nesmí chybět manželovy či partnerovy ruce na břiše a to hlavní, odhalený pupek s velkým množstvím strií na závěr. Tímto nechci nikoho urážet, můj břich byl taky velký a strií jsem si odnesla nepočítaně, ale že bych si je potřebovala fotit? Na to jsem asi málo drzá. 

No, zase jsem hrozně odbočila a musím se vrátit k tématu a trochu to zkrátit. Ozvala se mi velmi milá paní, shodou okolností také s pejskem a se zdravým rozumem. Sice sraz byl trochu na rychlo, takže jsem si na focení nejen zapomněla rtěnku a Lukáškovy botičky, ale také jsme všichni dorazili do vojenského areálu značně bahnití a udýchaní, ale to vem čert. Naše rozcuchy jsem taky pustila z hlavy. Fotili jsme, jak to jen šlo, jen tak, jako by se nic nedělo, žádná instalace, převlékání a focení nožiček a bot, bylo to prostě jako fajn procházka. Focení bylo příjemné, a shodou okolností i se spadlými listy tak trochu listopadové, jako měsíc, ve kterém je můj mrňous narozen. Tímto chci ještě jednou poděkovat naší fotografce, i když ne profesionálce, ale velmi milé mamince, která ještě ke všemu své dítě nosí, ne jen vozí v kočárku, proto má mé další sympatie.

A co z toho vyplývá? Nemusíte mít velké peníze, kila make-upu a tisíce převleků, abyste sobě a svým blízkým udělali radost hezkými fotkami. Stačí mít nadšení, tlačit kočárek bahnem do lesa a najít někoho milého s kvalitním funkčním foťákem a nic víc nepotřebujete. Takže maminky, pokud nejste v balíku, neplačte, hezká radost se dá udělat i z ničeho nic, během hodinky s miminem, co má poškrábanej obličej a s matkou, co má vyvrknutej kotník... jo a samozřejmě abych nezapomněla i se psem, co chvíli nepostojí, takže ho na foto ani neodchytíte.

Díky paní fotografce už nebudu pět, aby se nečervenala, jméno psát samozřejmě nebudu, ale s fotkami jsem nad míru spokojená, nejen já, ale celá naše rodina.

A jak jste se vy kdy fotili, jak to šlo a jak to dopadlo?

P.S. Fota jsou, to se rozumí, u celého tohoto příspěvku :)

¨

Voňavé žně s šamponem Timotei

Nedávno jsem hlídala mamče barák, no nebyla to žádná slast s malým uječeným miminem a akčním psem na krku. Všude spousta krámů, po kterých oba šli s jejich úžasnou svéhlavostí... no a abych to neprotahovala, hlídací krize vygradovala tím, že Lukášek vzal plínu a praštil s ní o zeď tak vychytaně, že ty počůrané kuličky vevnitř se rozsypaly všude okolo a nalepily snad i na strop. Ale o tom někdy příště. V této situaci jsem samozřejmě potřebovala alespoň po večerech relax, který mi zaručovala velká pohodlná vana a tudíž krásně voňavá koupel (samozřejmě ideálně i s vínem). 

Ale to jsem trochu odběhla od tématu. Abychom si trochu odpočinuli od drzé maminy a drzého mimina, mám pro vás dnes recenzi na ten nejvoňavější šampon na vlasy na světě, který mě vždy po náročném dni maximálně potěšil. Dokonce na tolik, že jsem si ho nutně musela koupit i domů.

Jedná se o šampon a kondicionér Timotei Jericho Rose určený pro suché a zničené vlasy. No, nemám sice ani jedno, ale prostě kvůli té vůni jsem si to koupit musela.

Jak už jsem psala na začátku, výrobky jsem si pořídila vlastně jen tak hloupě kvůli vůni. Ale jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že mají i další funkce krom toho, že lahodí nosu a pění na hlavě.

Oba výrobky mají hezkou konzistenci, nikam nestékají a i na umytí dlouhých vlasů jich stačí maličko. Šampon má objem 400 ml, kondicionér 200 ml a myslím, že mi vydrží opravdu dlouho. Po použití jsou vlasy opravdu vyživené, zacelily se i rozlámané konečky a teď moc nevím, jak to popsat, ale vlasy jsou takové jemné, příjemné, hladké, jednoduše krásné nejen na oko, ale i na omak. Další bonus je ta nádherná vůně která, a teď opravdu nekecám, vydrží ve vlasech celé dva dny. Ostatní šampony, co jsem měla, byly cítit maximálně do večera než jsem šla spát. I po použití parfému jsem stejně náznak Jericho Rose cítila.

Abych to nějak uzavřela, pokud vedete také uspěchaný život, ze kterého vám jde hlava kolem a máte rádi příjemné vůně, plus vaším koníčkem je dělání si radosti kosmetickými maličkostmi, tak vám tyto výrobky nesmí chybět ve sprchovém koutu případně na okraji vany. Cena je rozumná, přesně si ji už nepamatuji, ale u šamponu i kondicionéru se pohybovala okolo 70 Kč.

Drzá mamina: A když jste jiná než ty ostatní maminy...

Tento článek bych chtěla věnovat všem maminkám, co se v dnešním světě novodobých matek neorientují. Přijdete si jiná? Přijdete si divná? Přijdete si úplně mimo mísu? Nepanikaříte, nervete si vlasy, nepadáte do mdlob a jen se těšíte na potomka (u kterého jste si tedy nechala říct, co to bude, i když je to nemoderní)? Tak čtěte, a kašlete na ty dámy, co jsou teď „in“, nechtějí vědět, a teď cituji „co to je“, nakupují vše, co jim přijde pod ruku nebo pod klávesnici a chroupou mrkev, aby to nějak vypadalo.

Ne, ujišťuji vás, oni jsou blázni a vy jste letadlo, to samozřejmě není pravda, nemáte motor, křídla a tak podobně, ale říká se to tak, a k téhle situaci to docela sedí.

A proč to tak sedí? Ostatní matky nakupují ve velkém věci, nové krámy pro děti v představě, že bez toho kolotoče nebo plyšáka na spaní ten novorozenec neusne. A koupit bazarového? To dítě to pozná a bude vás nenávidět! Ale vy víte, že je to kec, novorozence si donesete uřvaného a poblitého domů, a to jediné, co ho zajímá, je zdroj jídla, takže vy. Ok, jste to letadlo, co rozsévá stravu a lásku ve velkém tomu miminku, které jste si právě donesla domů, a vaše nažehlené baldachýny, růžová barva pro holčičku a plyšák v nadživotní velikosti medvěda, je mu úplně ukradený.

Každopádně smysl mého článku měl být původně úplně jiný, ale jak jsem se zažrala do těch těhotenských začátků, nemůžu si odpustit ještě pár „rad“ na víc. Vy jste ta maminka, co čeká to miminko, a ne žádná máma, co se nechá ovlivňovat ostatními. Všichni jsou hrozně chytří a radili by vám, co koupit, co a jak dělat, ale je to opravdu jen na vás. A teď opravdu vážně, je to jen vaše zodpovědnost, to malé stvoření, co bude s vámi vlastně po zbytek života. Tak přeci nenecháte začátky vašeho vztahu ovlivňovat nějakou drzou zrzkou, mimibazarem, emiminem nebo ostatními blbostmi.

Když jsem si Lukáška donesla domů, byl to zážitek na celý život, ale ne v tom, jaké jsou s tím pak starosti, jak pořád brečel, ječel a nenechal mě spát, ale v tom, že tu prostě najednou byl se mnou. Stačí se s tím jen smířit. Prostě jen vy nejste letadlo, ale to letadlo, co jde proti davu, jste vy i s tím prckem. A to je vlastně na tom tak úžasné. Žádné hračky, postýlky, plyšáci, kolotoče, drahé pleny, profesionální fotografie při narození, no prostě nic z toho není vůbec ale VŮBEC není důležité. Teď vy jste ta máma, a pro to mrně ta nejlepší. A když vy budete letadlo, tak ono (on, ona), taky!

Nebude to jen jeden nebo jedna z bezhlavého davu, bude to osobnost a po vás, takže to, je podle mě nejlepší, co můžete svému miminku k začátku dát, a to se nedá koupit, a ať si ostatní „blázni“ pořád myslí, že vy jste letadlo, a nakupují drahé krámy a růžové, případně modré peřinky, ale vy jste nad věcí, vy dokážete dát víc :) A co víc? Lásku a hlavně rozumný a chytrý přístup k životu, životní názory, zkušenosti a tak podobně, a co si budeme povídat, to opravdu ten velký medvěd za 900, co mimčo bude strašit nad postýlkou nenahradí.

Doufám, že alespoň několik nastávajících maminek si to přečte, a zažene tím svou depku a samozřejmě doufám, že i ženy, co mají už miminka, děti, školáky, i dospělé děti doma mi napíší svůj názor :)

A musím ještě dodat, že všem nastávajícím maminkám přeji spoustu pevných nervů, a hlavně zdravá a šťastná miminka! K miminkům se ještě vrátím, protože dnes jsem odbočila natolik od tématu, že to bude chtít ještě jeden příspěvek.