Akta X? Ne, drzá mamina neviděla UFO, ale píše o něčem podobném.

Koukali jste někdy na Akta X? Nebo máte rádi (rády) horory a podobné blázniviny? Přijďte k nám domů a užijete si do sytosti. Lochnesská příšera, kterou tedy mimochodem naleznete na Wikipedii jako Lochnesskou nestvůru, Yeti, upíři, zombíci, ufoni, no co vás napadne, myslíte, že je to scifi? Že to v reálu nepotkáte a nepoznáte? Také jsem si říkala, že nic takového jen tak při procházce životem nepotkám, ale najednou... no držte se... potkala jsem dítě, co nikdy nespí, a to přímo u mě doma. A co s tím? No musím se samozřejmě s vámi o tento velmi zásadní zážitek podělit. Není to pro slabé nátury, takže děti odveďte do postýlek, domácím mazlíčkům zastřete zrak a jdeme na to.

Další díl drzé maminy je o tom, že mám dítě, co NIKDY nespí. Myslíte si, že vám miminko, předškolák, školák, puberťák, nebo třeba že i vy spí málo? Nic nemá na mého Lukáška. V nějaké chytré literatuře – rozuměj tím, co Lůca coby drzá mamina našla na netu a dlouho hledala něco, co by jí dalo za pravdu, – jsem se dočetla, že děti spí takto. Novorozenec spí až dvacet hodin denně, no to zní docela příjemně, ne? Koncem třetího měsíce prý deset hodin plus třikrát denně alespoň 1.5 hodiny (vše je to myšleno v součtu), a pokud v tomto poučování mohu pokračovat, prostě můj aktivista, kterému je devět měsíců, by měl teď spát dvakrát denně alespoň hodinku plus aspoň deset hodin v noci, ale to je u nás asi utopie. To samozřejmě ještě není na to, že bychom měli volat Muldera a Scullyovou :D To ještě není ta správná krize.

Na to, že děti mají spát i přes den, jsem kápla na netu, říkala jsem si, že to musí být nějaký omyl, ale opakovalo se to na několika stránkách a i pár doktorů potvrdilo, že je to holt potřeba. Tak asi jo, ale nevím, jestli si ti doktoři to malé stvoření, co mi běhá po bytě, tím teď nemyslím našeho italského chrtíka, náhodou nespletli se mnou. Moje dítě totiž nepotřebuje spát. A jak to vím tak jistě?

To, že moje dítě nespí přes den je velmi zřetelné, jsem s ním celý čas, a prostě nespí. Teda, zjistila jsem, že si dává „spací pauzy“, což znamená, že na dvě sekundy hodí hlavu k psovi do pelechu, na gauč nebo ideálně na roh stolu, to jsou asi ty mikropauzy, které nutně potřebuje. Ale prostě přes den spát nebude. Neřešila jsem to, drzá mamina toho vydrží hodně, tak co by nezmákla den s panem aktivistou bez vrásek (mám nový krém proti vráskám, to zas v příštím kosmetickém příspěvku).

Prostě abych se dostala k tomu, co by měl vyšetřovat Mulder, mimochodem David Duchovny je podle mě velmi sexy herec, kdyby nás přišel vyšetřovat, neměla bych nic proti, no prostě když už někdo, tak zrovna on by měl vědět, že moje dítě nespí. A ne jen, že nespí podle limitů, proč taky, každé dítě je jiné, ale on nespí vůbec.

Dnes dopoledne, když jsem šla venčit psa, tak se mi podařilo si zvrknout kotník, no přiznám se bez mučení, čučela jsem na facebook, kolik lidí čučelo na můj minulej článek a nějak jsem nespočítala schody. Takže ještě teď večer mručím bolestí nohy a nespím. Každopádně jsem se dozvěděla divnou věc, naše dítě nespí ani v noci. Uložím ho, dělá, že spí, ale jen čeká, až usneme, a jde si hrát, budou tři ráno a pořád si hraje a povídá v postýlce (umí jen ajajajajaj a něco jako ježiš, ale fakt nevím, kde to sebral), každopádně, to, co povídá, není důležité, jen to, že ani po celém dni nespí.

Myslím, že bych se měla začít bát, aby mi ho nesebral nějakej lovec od Coca Coly, Red Bulu nebo tak něco, aby zjistil, v čem to je. Tohle přeci nemůže být normální. Každý přeci někdy musí spát, nebo ne? Příkrmy vařím striktně doma, takže cukr a kofejn mi do nich nikdo za zády necpe. Takže co?

Pokud někdo máte nějakou radu na to, aby dítě, alespoň jednou za den alespoň na deset minut usnulo, sem s ním Ale rady babiček jako odvar z máku atd neberu. Tímto zdravím Akta X, a vyřešte to už!!!!! Prosím :D

Drzá mamina podruhé: Drzej fotr se učí a já jsem kráva.

Než začnu pořádně rozebírat příhody a postřehy drzé maminy, určitě by se slušelo prohodit pár slov i o drzém fotrovi, kterého mám doma. Přeci jen, chlapi jsou údajně pány tvorstva, tak by byl hřích se alespoň nezmínit.

Takže, doma mám drzého fotra, který je víc mateřský typ než já, s dítětem má svatou trpělivost a Lukášek – můj prcek – je jeho miláček. No samozřejmě jen do té doby, mež s ním zůstane sám doma, to totiž zjistí, že to dítě nemůže být jeho, protože on, jako pyšný otec, přeci tolik nezvrací (ani po několika vodkách), jeho mluva je také rozumnější (i po několika vodkách) a dokonce se umí i lépe pohybovat (i po několika vodkách). Každopádně se ani tak často nebudí... to s těma vodkama vynechám, po těch většinou spí až moc.

Takže když přeskočím několik příspěvků předem k věku, kdy fotr poprvé mrňouse hlídal, tak i sám musí uznat, že to byl pro něj šok. Nejen proto, že to dítě nebylo pořád tak vysmáté, jak viděl v tu chvíli po práci než šel malý spinkat, ale taky co je s takovým uzlíčkem, teď už hyperaktivistou, za starosti a jakou pozornost vyžaduje.

No tak k věci...

Po dlouhém šestinedělí jsem se těšila, až konečně někam vyrazím, dokonce, jelikož v té době jsem ještě kojila, musela jsem se donutit použít tu věc, zvanou odsávačka. No, řeknu to na rovinu, připadala jsem si jak kráva. V té chvíli, co jsem ten blázinec použila, jsem si říkala, že už nikdy nebudu pít mléko od kraviček, protože jestli je to pro ně takový psycho, jako pro mě, tak teda potěš koště. No, zmákla jsem to (po tom, co jsem vypila asi sto litrů vody a čtyři hodiny se nahřívala ve sprše, zasloužilé matky vědí), malý měl co jíst, tak jsem z vesela mohla vyrazit. Samozřejmě ne jako za mlada, do tří hodin (slovy tři hodiny, ne do tří do rána!) jsem musela být zpátky, ale už ta cesta autobusem, kdy jsem nemusela houpat naštvané mimino, pro mě bylo něco jako nebe. Taky jsem se nezapomněla náležitě zmalovat, jako, že oční linka nad pusou a tak podobně, protože za dobu mateřské zblblosti doma jsem i zapomněla, jak se používá řasenka a jestli rtěnka je na vlasy nebo slouží jako náušnice.

Problém na sebe samozřejmě nenechal dlouho čekat, pár minut po příjezdu do města mi volá muž, že malý prostě to mléko pít nebude, že už to do něj cpe dobu, ale on ho nechce. Nespoléhala jsem na to, že se tomu ubrečenému uzlíčku, co ještě prd vidí a vnímá, po mně stýzká, i když v té chvíli by mě to potěšilo, ale hledala jsem další důvody.

Dal jsi mu to do správné lahve? Docela hloupá otázka, lahev jsme měli jen jednu, tu, kterou jsem pro ten případ, že budu moci utéct ven, důkladně ozkoušela a malého velice zaujala a pil z ní, tak to nenaznačovalo zásadní probém. Odpověď zněla ANO, pokud tedy nepije z nějakého zvlášního hrníčku s kytičkami, což byla narážka na mě, protože když něco piju, a jsou na tom kytičky, chutná to mnohem lépe. Druhá otázka zněla, zda má opravdu hlad. Řev v pozadí mi prozradil, že tuto otázku opravdu pokládám velmi zbytečně. V té chvíli jsem se ocitla v úzkých, mateřský instinkt mi velel běžet domů rychlostí alespoň sto kílometrů v hodině, ale ta zašláplá věc ve mně, co má ráda společnost, mě nabádala vykašli se na to a nech ho v tom vykoupat. Tak jsem se chvíli odmlčela, ale v hlavě mi to pořád šrotovalo. Když jsem odcházela, mléko v lahvi jsem dala do ledničky. Řekla co s ním, a šla. Tak co může být špatně? 

No nakonec jsem se zasekla u té ledničky a hned jsem volala. A ohřál jsi mu to mlíko? Chvíle ticha... nooo a jak že má být teplý? No kydni si to na ruku a nějak rozumně, dál se mi odpovědi nedostalo, manžel zavěsil. Tak už jsem mohla jen uvažovat, jestli je to mléko tak horké, že vzplál nebo tak studené, že umrzl. No, bylo studené, takže náš mimiňák ho, kupodivu, odmítal. Tímto bych si dovolila poučení. Pokud vysvětlujete chlapovi co s dítětem, omezte se na cca 10 sekund. To je doba, co vnímá, zbytek si přehrává v hlavě svoji oblíbenou hru nebo písničku případně pokud spolu nejste dlouho, přemýšlí, co večer provedete. Mléko z ledničky samozřejmě neohřál, ale doteď se brání tím, že problém byl v ohřívačce. Tak co na to říct, jsem tak drzá mamina, že jsem nejela domů to zkontrolovat, nechala jsem chlapy, at se s tím poperou, dítě i manžel přežili, a tak to má být. A jak drzej fotr a přebalování a další mateřské povinnosti? To zase někdy příště, ať vás moc nenamlsám.

Vy, co máte děti, nechali jste je i v útlém věku někdy s manželem či přítelem o samotě? A jak to dopadlo? Přiznám se, že mám ještě spoustu pěkných historek, ale ráda bych si přečetla i další od vás.

Jak jsem ztratila peněženku neboli objev značky Santoro London.

Vzhledem k tomu, že už pro vás mám připravený další příspěvek drzé maminy, ale nechce se mi ho sem dávat hned po tom prvním, tak se musím pochlubit, co jsem si zase koupila. 

Bohužel se mi nějakým záhadným způsobem podařilo ztratit peněženku se všemi doklady i kartami, takže co mě zajímalo jako první? Zablokovat karty? Zařídit si nové doklady? Ne, jako první jsem začala řešit, jakou pěknou novou peněženku si koupím, až když mi došlo, že bez karty ji asi přes internet nezaplatím(jo, šlo by to internet bankingem, ale to bych na ní čekala rok), a že ta dobírka, co byla druhá volba taky neklapne, když nemám jak z karty vybrat (no jo, vymatlanost na mateřské boduje), tak jsem tedy kartu blokla a šla zařídit nové doklady. 

 

Říkala jsem si, že mi to vlastně bodne, stejně jsem potřebovala nové doklady s novým bydlištěm, ale chyba lávky, pro to, abych si zařídila občanku s novým bydlištěm, jsem si po dvou hodinách čekání na úřadě s panem uřvancem (tím myslím mého prcka, ano ten výraz jsem musela použít, abyste si vzpomněli na tu prcinu minule). No prostě jsem si musela nechat udělat novou občanku na starou adresu, abych si ji za tři týdny vyzvedla, zaplatila ji, nechala přestřihnout a nechala si udělat občanku novou se správným bydlištěm. Viva byrokracie! No vem to čert, stejně ta stará peněženka se válí někde doma, protože mi ji malej někam schoval (soudím dle toho, že jsem našla okousané karty z DM a podobně), ale už se mi ji prostě nechce hledat a hlavně nevím kde.

Po dlouhém váhání a zkoumání fleru (kde mimochodem peněženky opravdu nejsou za babku jak jsem čekala), jsem narazila na peněženku mého srdce, ano, cena není nic moc, ještě když jsem ji musela přiznat před manželem, vzhledem k tomu, že jsem ji musela zaplatit jeho kartou, ale co se dá dělat. Jedná se o peněženku od značky Santoro London, která by i vás mohla nalákat. Pokud dovolíte, zkopíruji sem info o značce, co koluje na internetu, ať víme, o co jde:

"Značka Santoro London již dávno dobyla svět a získala si nejen uznání znalců umění a designu, ale především si podmanila srdce mnoha žen! Kabelky, peněženky Gorjuss, tašky a kapesní zrcátka Santoro, ale i penály či notýsky poznáte už na první pohled. Mají naprosto jedinečný rukopis - Prostě Santoro. Něžné, romantické, křehké, mnohdy až pohádkové dívčí bytosti, které tvoří hlavní motiv, se nikdy, nikdy neokoukají.  A navíc, ačkoli jsou kabelky, tašky a peněženky skutečně výjimečné svými motivy, rozhodně to není na úkor kvality. Ta je prvotřídní ve všech směrech."

 

Jak už bylo psáno v promu značky, vyrábí kabelky, peněženky, zrcátka, futrály na brýle a všechny možné další serepetičky, co žena "nutně potřebuje" a při tom podle chlapa nepotřebuje.
Vzhledem k tomu, že mi vytoužená peněženka dnes dorazila, můžu ji zhodnotit. Provedení je opravdu povedené. Krásné barvy, kvalita výroby je vidět už jen pouhým okem, nikde nic není nakřivo, nikde se nic neodlupuje, no myslím, že budu spokojená. 

Abych to shrnula, pokud si potřebujete udělat radost, manželovi nebo partnerovi o tom moc neříkejte ale určitě se nechte inspirovat. Máte jistotu, že peněženku nebo kabelku jako vy nebude mít deset dalších žen okolo. A pokud si opravdu fandíte, že nic takového nepotřebujete, určitě je to alespoń pěkné na pohled :)

P. S. omlouvám se za roztěkanost obrázků, odkaz drzý maminy se mi už podařilo spravit, tak brzy zmáknu i tohle, holt mateřská vygumovanost.

Drzá mamina poprvé: Dupka ani prcina není nadávka

 

No, není to vůbec jednoduché, vracet se do hry po takové době, kdy nic nepíšete, podle okolí ani nic neděláte, jen se flákáte a užíváte si na zasloužené dovolené. Takže, ta dovolená by byla DOVOLENÁ, kdyby to byla dovolená, a to, čím jste si ji zasloužili byl ten sen, co uvádějí v reklamách na Pampers, ne Kraken, co vás chce zničit non stop spánkovou deprivací a protržením ušních bubínků. Takže rovnou začnu povídáním drzé maminy o tom, jak mateřství opravdu není ta pohádka, co si čtete v knížkách, vidíte ve filmech nebo to, jak slintáte nad tím rozomilým miminkem v obchoďáku.

Mateřství vlastně začíná už v těhotěnství s velmi složitým úkolem, a to naučit se novou mluvu. Myslíte, že se umíte normálně vyjadřovat, mluvíte šesti jazyky, domluvíte se i v Mongolsku a tím pádem, že vám všichni rozumí?  Ottův slovník naučný znáte z paměti? No, i kdybyste znali nazpaměť Wikkipedii jste mimo, ve slengu žen s dětmi se prostě nemůžete orientovat.

V prvopočátku jsem byla opravdu velmi a zdůrazním to zase velkými písmeny VELMI zmatená vyjadřováním ostatních maminek, myslím, že na to překladač neexistuje a troufnu si říct, že ani Jan Amos Komenský by s tím nic nesvedl, a někdo by na tom mohl pěkně vydělat. No posuďte sami. Pro přehlednost jsem si to dovolila rozdělit do několika bodů.

1.  U mamin s dětmi není JÁ, ale je to tak, že ONI se vykakali, vyčůrali, měli teplotu (to jsem si ještě říkala, že to teda zvládli všichni skvěle), ale když pak čtete, že "Tak jsme vyrostli o 5 cm" přijde vám docela zvláštní, že matka i dítě rostou stejně. Ne, to není tím mateřstvím, roste jen jeden z nich, a můžete si z křišťálové koule věštit kdo. Samozřejmě, že vazba matky s dítětem je nesporná věc, ale centimetry nenabírají nastejno, kila třeba jo, ale centimetry možná tak v pase.

2. Mluva matek je velmi složitá, kdybych nebyla líná, vytvořím slovník a věřím tomu, že si ho mnoho otců, babiček, dědečků i nastávajících matek koupí a já konečně budu v balíku. Slova jako mimísek, těhulka, jsi těhu nebo hu  (pozor, opravdu je v tom rozdíl, těhule už těhotná paní, HU je jen ta, co čeká na výsledek) nejsou neobvyklá, musíte se zorientovat, což při tom, že vše vidíte dvakrát i bez alkoholu, protože vše je MY, je opravdu masakr.

3. Když už tedy zvládnete fázi, že vše je MY a pochopíte sleng matek nastávajících, začíná to pravé peklo. Když si přečtete, a teď cituji "Moje dupka je hrozně veselá" tak si opravdu jen můžete domýšlet, o co vlastně jde. Někde jsem teda pochytila, že dupka je zadek, ale co může být tak veselého už jsem nepostřehla. Ale ta pravá krize přišla v bodě "Moje prcina je dnes unavená", to už jsem opravdu měla krizi a uvažovala, jestli nejsem na špatných stránkách. Napadlo mě vše možné ale až po nějaké době mi bylo vysvětleno, že PRCINA je vlastně holčička od PRCKA, takže to není sprosťárna, ale normální slovo, užívané v běžné maminkovské mluvě. Tak na to bacha!

A nic víc už vám dnes neprozradím, jen to, že nemám doma prcinu ale prcka, a že srandy si užijeme ještě kopec a naučný slovník bude ještě pokračovat. Takže se těšte na drzou zrzavou maminu, pracuji na novém vzhledu stránek a přísahám, že ten výraz prcina do vyhledávače nezadám, aby nám sem nelezli nezadaní svobodní, co nevědí co s roupama. A P.S. jestli vám nereaguje na stránkách odkaz drzý maminy tak už na tom makám, kdyžtak si mi stěžujte do komentářů, klidně i v mateřském názvosloví, já si to někde přeložím. A brzy se můžete těšit na mé další story drzé maminy.

Zapotili jste se v těch vedrech? Já ne!

Tak tedy ruku k dílu, hlásím se ne, jako jen drzá zrzka, ale i jako Drzá zrzka mamina.

Čím tedy začít, hned tu nebudu prudit dlouhosáhlými zpověďmi, jaké to asi je, mít doma uřvané mimino, ale začnu otázkou, která je už v názvu článku. Zapotili jste se po těch nekonečných dnech vedra? Určitě odpovíte ano, ale já ne, našla jsem totiž konečně něco, s čím se zapotit není zas tak jednoduché. Je to nová Rexona maximum protection.

Napatláte se večer po sprše a i když to zní otřepaně, účinkuje opravdu pak i celý další den. Vůně jsou nic moc, zkoušela jsem jich několik, ale pokud se od toho odprostíte a prostě na sebe nalijete svůj oblíbený parfém, tak vám slibuji, že upocené podpaží se nedostaví. Já vím, pozdě, ale přeci. A vedra se mají vrátít, tak hned zítra hurá pro ní. Jen ta cena není moc příznivá, cca 150 Kč, ale za ten efekt to opravdu stojí.

Samozřejmě jsem pro vás vyzkoušela i několik verzí, jako první jsem zkusila růžovou, ta mi voní jako voňavka do skříně, pak fialovou, ta jako sprej do bot, a ta poslední ne, jako oceán, ale jako vůně do záchodu. Ale to vem čert, funguje to, a váš oblíbený parfém tyhle vůně v pohodě přehluší, tak hurá do toho!

Drzá zrzka je zpátky!

Dlouho jsem sem nic nenapsala, a to proto, že jsem pořád přemýšlela, jak tento blog pojmout nějak jinak, Drzá zrzka je sice fajn, ale drzá zrzka s miminem na krku je bud opruz nebo naopak velká sranda. Tak co si vybrat, no samozřejmě tu legraci, takže se k vám vracím zpět a omlouvám se za to prodlení. Recenze na fajn kosmetiku za pár šupů budou pokračovat, povídání o módních kravinkách taky, ale holt se budete muset psychicky připravit i na ty plíňácký tvorby... nee to samozřejmě nemyslím vážně, ale připravte se, že mého malého aktivistu sem zakomponuji, takže už nebudete čučet jen na rozmazleného italského chrtíka, ale i na uřvané mimino, a to přeci stojí za to, ne?

(Celý tenhle článek je lež, nepsala jsem protože mateřská dovolená není dovolená ale peklo, ale o tom příště, at se máte na co těšit :) )